Mít své vysněné povolání – to se nepoštěstí jenom tak někomu. Lidé touží po tom, aby jim jejich vysněná práce spadla do klína, ale bohužel to tak není. Žádná práce jim do klína nespadne, rozhodně si za ní musí jít. Dnes je navíc možnost pracovat naprosto v čemkoliv i bez vysoké školy, pokud projevíte dostatečný zájem a schopnosti. Navíc je doba nedostatku zaměstnanců, tak si ani zaměstnavatelé nemohou klást vysoké požadavky. Jenže co je hlavní problém v tom, že lidé nedělají to, co by je bavilo?
V současné době hlavně mladým lidem záleží na tom, aby dělali to, co je ve skutečnosti baví. Rozhodují se nejít na vysokou školu a skáčou do vody života, aniž by uměli plavat. Jenže právě tito lidé se stávají nejúspěšnějšími a právě tito lidé mnohdy dělají to, co je skutečně baví. Rozhodně bychom si z nich měli brát příklad.
Co nám brání v tom, abychom dělali práci svých snů?
Mnoho lidí by řeklo, že lidé jsou jenom líní dělat to, co je skutečně baví. Jenže ono to tak není. Už dávno tím největším problémem není prokrastinace jako taková, ale jsou to hlavně jiné problémy, které si lidé do svého života hází sami. Jedná se většinou o naprosté banality, nad kterými by člověk, který opravdu usilovně jde za tím svým štěstím, překročil, ale pokud člověk nemá to pravé přesvědčení a nedělá všechno pro to, aby pracoval tak, jak by chtěl, jsou tyto překážky nepřekročitelné.
Nejhorší překážkou je dojíždění
Člověk by si řekl, že dojíždění není vůbec problémem, ale řada lidí to bere jako veliký problém. Kupodivu to nejsou lidé, kteří by měli třeba práci několik kilometrů daleko, ale na dojíždění si stěžují ti, kteří jsou už zpohodlnělí. Většinou si na hromadnou dopravu stěžují lidé, kteří žijí ve velkém městě, a vadí jim, jak jsou většinou autobusy, tramvaje nebo metra plné lidí.
Podle aktuálních statistik do práce jakkoliv a jakkoliv dlouho dojíždí zhruba milion lidí. Zhruba tři sta padesát tisíc z nich stráví na cestě víc jak půl hodiny, další půl milion se přesouvá dokonce do jiného okresu či kraje.