Agapornis: péče, krmení, klec a chov jednoho papouška či páru
Agapornis potřebuje mnohem víc než směs zrní, malou klec a občasnou pozornost. Je to aktivní, inteligentní a sociální papoušek, který vyžaduje každodenní pohyb, pestrou stravu, bezpečné prostředí a pravidelnou kontrolu zdravotního stavu. Samotný pták může prospívat jen tehdy, když mu člověk dlouhodobě nahrazuje část sociálního kontaktu; pořízení dvojice zase vyžaduje více prostoru a opatrné seznamování.
Pod názvem agapornis se skrývá devět druhů. V domácích chovech se často setkáte s agapornisem růžohrdlým, škraboškovým nebo fischeri. Jednotlivé druhy a mutace se liší vzhledem, temperamentem i tím, zda lze pohlaví rozumně odhadnout pohledem. Před koupí si proto ověřte přesný druh, původ a zdravotní historii ptáka.
Je agapornis vhodný právě pro vás?
Malá velikost neznamená malou náročnost. Agapornis dovede být hlasitý, okusuje dřevo a kabely, rozhazuje slupky a potřebuje bezpečný pohyb mimo klec. Může se dožít mnoha let, takže nejde o krátkodobý dárek pro dítě. Dospělý musí převzít odpovědnost za krmení, hygienu, veterinární péči i zabezpečení domácnosti.
Před pořízením si odpovězte na několik otázek:
- Máte každý den čas na péči, trénink a bezpečný let?
- Snese domácnost pravidelné hlasové projevy a nepořádek kolem klece?
- Máte dostupného veterináře, který se věnuje ptákům?
- Dokážete oddělit papouška od koček, psů, kouře, výparů z kuchyně a otevřených oken?
- Máte plán péče během dovolené a finanční rezervu na akutní vyšetření?
Jeden agapornis, nebo pár?
Agapornisové jsou sociální ptáci. Dvojice stejného či kompatibilního druhu může vzájemně komunikovat, čistit si peří a sdílet aktivity v době, kdy je člověk pryč. Neznamená to však, že lze dva neznámé ptáky bez přípravy zavřít do jedné klece. Agapornisové mohou být teritoriální a slabší jedinec nemusí mít přístup k potravě.
Nového ptáka nejprve nechte vyšetřit ptačím veterinářem a držte jej po doporučenou dobu odděleně. Klece potom přibližujte postupně a sledujte reakce. První společný kontakt má probíhat na neutrálním, zabezpečeném místě pod dohledem. Do společného prostoru umístěte více misek a bidýlek, aby dominantní pták nemohl vše hlídat.
Samotný agapornis potřebuje každodenní aktivní kontakt, nikoli pouze klec v pokoji, kde občas někdo projde. Člověk mu musí nabídnout trénink, hledání potravy, bezpečné hračky a pravidelný let. Zrcátko není plnohodnotný partner a u některých jedinců může podporovat fixaci nebo hormonální chování.
Jak velkou klec agapornis potřebuje
Volte největší bezpečnou klec, kterou dokážete umístit a udržovat. U aktivního papouška je důležitější vodorovná délka pro krátký přelet než dekorativní výška úzké klece. Pták musí roztáhnout křídla, přeskočit mezi bidýlky a pohybovat se bez narážení do hraček. Pro pár potřebujete výrazně více prostoru než pro jednoho jedince.
Rozteč mříží musí být taková, aby pták neprostrčil hlavu a neuvízl. Povrch nesmí rezivět ani uvolňovat zinek, olovo nebo odlupující se barvu. Horizontální části mříží usnadňují šplhání. Dvířka a krmné otvory zabezpečte, protože agapornis se rychle naučí jednoduchou západku otevřít.
U větší klece či domácí voliéry usnadní údržbu bezpečný přístup k miskám zvenčí. Při návrhu lze porovnat různé konstrukce klecí a voliér; vždy však ověřte rozteč mříží, materiál a rozměry pro konkrétní druh. Pro více ptáků může omezit stres při doplňování potravy také otočný krmný pult, nesmí však vytvářet škvíru nebo ostrou hranu.
Kam klec umístit
Klec postavte do světlé části domácnosti, kde probíhá běžný život, ale ne přímo do průvanu, nad radiátor ani k rozpálenému oknu. Alespoň jedna strana u pevné stěny může ptákovi dodat pocit bezpečí. Kuchyň je nevhodná kvůli horkým povrchům, kouři, aerosolům a výparům z přehřátého nepřilnavého nádobí.
Papoušek potřebuje pravidelný denní a noční režim. Zajistěte mu zhruba 10 až 12 hodin tmy a klidu; konkrétní režim přizpůsobte ptákovi a doporučení veterináře. Televize svítící dlouho do noci a ranní ruch přímo u klece mohou spánek opakovaně narušovat.
Bidýlka, hračky a pohyb
Použijte několik přírodních větví různých bezpečných průměrů, aby chodidlo nesvíralo stále stejný tvar. Větev musí být z netoxické dřeviny bez postřiku a silničních nečistot. Smirkové návleky mohou odírat chodidla a nejsou náhradou za přirozenou rozmanitost povrchů.
Hračky střídejte, ale klec jimi nepřeplňujte. Vhodné jsou předměty k trhání, bezpečná lana v dobrém stavu, houpačky a jednoduché hlavolamy s krmivem. Každý týden kontrolujte roztřepená vlákna, kovové spony, mezery a oddělené části, do kterých by se mohl zachytit prst nebo zobák.
Každodenní let probíhá v zabezpečené místnosti: zavřená okna a dveře, zakrytá velká skla, vypnutý ventilátor, uklizené kabely, nádoby s vodou a jedovaté rostliny. Papouška nikdy nenechávejte volně s kočkou nebo psem, ani když spolu dosud působili klidně.
Čím krmit agapornise
Čistě semínková dieta je příliš tučná a chudá na některé živiny. Veterinární zdroje se v doporučených poměrech mírně liší, shodují se však, že agapornis nemá žít jen na zrní. Jídelníček má tvořit kompletní krmivo určené pro malé papoušky, přiměřená část semen a pravidelná nabídka bezpečné zeleniny s menším množstvím ovoce.
MSD Veterinary Manual uvádí pro malé papoušky včetně agapornisů jako orientační skladbu 40–50 % granulí, 30–40 % semenné směsi, 10–15 % zdravé zeleniny a 5–10 % ovoce. VCA naopak popisuje jídelníček s vyšším podílem granulí. Proto je nejlepší konkrétní poměr nastavit s veterinářem podle druhu, kondice, aktivity a současné stravy.
Nabízet lze například listovou zeleninu, brokolici, mrkev, papriku, dýni nebo menší kousek jablka bez jadérek. Čerstvé potraviny omyjte, podávejte v čisté misce a po několika hodinách odstraňte; v teple dříve. Semena používejte také při tréninku, aby jejich množství bylo kontrolovatelné.
Jak bezpečně změnit jídelníček
Nikdy neodeberte známé krmivo ze dne na den s předpokladem, že hladový pták začne jíst granule. Papoušek nemusí novou položku rozpoznat jako potravu a může nebezpečně hladovět. Přechod provádějte postupně, sledujte skutečně snědené množství, trus a hmotnost na přesné gramové váze.
MSD doporučuje při přechodu hmotnost pravidelně kontrolovat a při ztrátě přes 10 % kontaktovat veterináře. Nemocnému ptákovi jídelníček bez vedení veterináře neměňte. Vitaminy nepřidávejte automaticky do vody: mohou měnit chuť, snižovat příjem tekutin a rychle se rozkládat. Doplňky patří do rukou odborníka, zejména u samice snášející vejce.
Co agapornis nesmí jíst
- avokádo, čokoládu, alkohol a kofein,
- cibuli, česnek a další silně koncentrované rostliny rodu Allium,
- xylitol a velmi slaná, tučná či sladká lidská jídla,
- jádra a pecky jablek, třešní, broskví, meruněk a švestek,
- plesnivé ořechy, zatuchlé osivo a krmivo nejasného původu,
- grit nebo písek „na trávení“ – agapornis semena loupe a štěrk nepotřebuje.
Čerstvá voda musí být stále dostupná a miska se myje denně. Pokud v ní pták koupe potravu nebo se koupe sám, vyměňujte ji častěji. Láhev s napáječkou může být doplňkem, ale její průchodnost kontrolujte každý den.
Hygiena bez nebezpečných výparů
Dno kontrolujte denně, odstraňujte zbytky čerstvého krmiva a myjte misky. Papír bez lesklého potisku usnadní sledování trusu. Při týdenním čištění omyjte bidýlka a hračky podle materiálu a vše před návratem ptáka dobře opláchněte a usušte.
Nepoužívejte aerosoly, parfémované osvěžovače ani silné čističe v přítomnosti ptáka. Ptačí dýchací systém je citlivý. Při vysávání či dezinfekci přesuňte papouška do bezpečného prostoru a místnost vyvětrejte bez vytvoření průvanu.
Varovné příznaky: kdy k veterináři
Ptáci nemoc dlouho skrývají. Nečekejte, až přestanou sedět na bidýlku. Kontaktujte veterináře při náhlé změně apetitu, úbytku hmotnosti, načepýření mimo spánek, větší spavosti, změně hlasu, dýchání s otevřeným zobákem, pohybu ocasu při každém nádechu, výtoku, zvracení, krvi nebo výrazné změně trusu.
Akutní je také úraz, srážka s oknem, kousnutí jiným zvířetem, podezření na otravu a obtížné snášení vejce. Nezkoušejte nalévat vodu nebo potravu stříkačkou do zobáku bez pokynu veterináře; hrozí vdechnutí.
Hnízdění není běžná hra
Budka, kokosový domek, tmavý tunel nebo papír k nošení mohou podpořit hnízdní chování. Samice může snášet vejce i bez samce a opakovaná snáška zatěžuje zásoby vápníku. Pokud nechcete cíleně chovat, nepřidávejte budku jen jako pelíšek a řešte opakované snášení s veterinářem.
U páru nepočítejte s tím, že každé společné sezení znamená vhodnost k reprodukci. Před chovem potřebujete určit pohlaví, zdravotní stav, příbuznost i genetické souvislosti barevných mutací a zajistit péči o případná mláďata.
Vnitřní klec, nebo venkovní voliéra?
Venkovní prostor může nabídnout více letu a přirozených podnětů, ale vyžaduje bezpečný dvojitý vstup, ochranu před predátory, zastřešenou část, závětří a plán pro chladné či extrémně horké počasí. Ptáka zvykejte na změny teplot postupně. Kompletní stavební a bezpečnostní checklist doplníme v navazujícím návodu jak postavit venkovní voliéru pro papoušky.
Časté otázky o chovu agapornise
Musí být agapornis chován v páru?
Je velmi sociální a kompatibilní dvojice mu nabízí přirozený kontakt. Samotný pták potřebuje výrazně více každodenní pozornosti, pohybu a obohacení od člověka. Nové jedince seznamujte postupně.
Jak velkou klec agapornis potřebuje?
Co největší bezpečnou klec s dostatečnou vodorovnou délkou pro pohyb. Musí umožnit roztažení křídel bez nárazu a u páru mít více krmných míst; rozteč mříží nesmí dovolit prostrčení hlavy.
Může agapornis jíst jen směs zrní?
Neměl by. Semínková monodieta bývá tučná a nutričně nevyvážená. Přechod na kombinaci kompletního krmiva, kontrolovaného množství semen a zeleniny řešte postupně s ptačím veterinářem.
Jak dlouho má agapornis spát?
Obvykle potřebuje přibližně 10 až 12 hodin nerušené tmy a klidu. Stabilní režim je důležitější než pozdní zakrývání klece v místnosti se zapnutou televizí.
Jak poznat, že je agapornis nemocný?
Sledujte změnu hmotnosti, apetitu, trusu, aktivity, postoje a dýchání. Načepýření, spavost, pohyb ocasu při nádechu, výtok nebo sezení na dně klece vyžadují rychlou konzultaci.
Je agapornis vhodný pro začátečníka?
Ano, pokud začátečník přijme dlouhodobý závazek, zajistí dostatek prostoru a kontaktu, vyváženou stravu a dostupného ptačího veterináře. Není to nenáročný „malý ptáček“ do dekorativní klece.
Veterinární zdroje
- MSD Veterinary Manual: péče a výživa domácích ptáků
- VCA Animal Hospitals: krmení agapornisů
- Association of Avian Veterinarians: základní péče o papoušky
- Association of Avian Veterinarians: rizika v domácnosti
Další praktické a chovatelské texty najdete v rubrice Zajímavosti.